• Nedělní chvilka poezie: Upozornění na knížku II. (odkaz na výpisek) aneb pes Tarzan na stopě vnitřního wampýra

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nedělní chvilka poezie: Upozornění na knížku II. (odkaz na výpisek) aneb pes Tarzan na stopě vnitřního wampýra
    Ahoj Přátelé
    Víte proč mi připadá učení mistra Mantaka Chii tak důležitým? Utrpěli jsme na Zlínsku v naší Tchaj-ti komunitě několik povážlivých ztrát těch nejzkušenějších cvičenců Tchaj-ti a tak se nezbytně vkrádá myšlenka, zda není konečným plodem dlouhodobého poctivého cvičení Tchaj-ti ona pozorovatelná únava, nepohoda a útěk od cvičení? Chci věřit, že ne..
    Já vím – nadšení, pevná vůle, nezlomnost, jsou přece jenom atributy ega a těžko čekat, že stavba takto postavená nebude přímo závislá na proměnlivých údobích ega. Ano jsou hlubší atributy, jako je láska, humor, uvolnění, příroda, kde by člověk mohl hledat pevnější podloží pro svoji stavbu. Proto mě tolik zaujaly začátečnické techniky v zakoupených knihách od Mantaka Chii. Byl jsem však přátelsky upozorněn, že knížky od Mantaka Chii, které jsem propagoval, jsou příšerně drahé. Rozhodl jsem se tedy pořídit výpisek a pak jej pro ochutnání rozeslat přátelům.
    Tento úkol se mi ukázal nelehkým, neboť mistr Mantak Chia píše jazykem pro mne příliš seriózním, než aby mi to bylo k vydržení, navíc jeho knihy se staly zakrátko obětí mé zakleté knihovny, kdy jsem stejně tak jako Josef Váchal vypozoroval, že knihy v mé knihovně (Stejně jako se jim děje i v mé hlavě..) spolu hovoří!
    Dokonce se prostupují.. a významy, slova, věty, stránky, celé kapitoly knih nezůstávají na svém místě, proměňují se a volně driftují po knihovní skříni (Ještě že mi moje žena povolila toliko jedinou knihovní skříň ve které beztak nemohu nikdy nic najít.) nepomohlo ani ochranné sanitární mezipatro kuchařek – tato obrana vydržela nedlouho a po jejím prolomení dochází z volnému míchání obsahů knih filosofických, kuchařských, ale i Batličky, Váchala, Meyrinka, Rozmarného léta spolu se Švejkem, s krásnými kulturními obrazovými publikacemi, přečetným Cílkem, vzácným Nevrlým, Biblí, spoustou Číny, Tchaj-ti, Taoismu, zahrádkářských receptů, bylinkářství, mele se to tu spolu se Saturninem, Thoreauem, Hrabalem a poezií..
    Za těchto okolností jest obtížné, nahnat uprchlý a změněný knižní obsah nazpět do původní publikace a pořídit z ní seriózní výpisek. Musel jsem za to slíbit duchům knihovny jejich “libru masa”, kterýžto slib, plním přepisem cestovního zápisku Váchalova psa Tarzana, rodem leonbergera, jenž tento moudrý, mohutný, originální pes, před sto lety, pořídil při “van helsingovské” štvanici za slovenskými wampýry.
    Pes Tarzan viděl v každém pohybu světa “volání divočiny” a také dosti důvodů k snění o příjemnosti žití bez zvláštního spěchu..
    Váchal pravil o svém psu: „Pes Tarzan je zcela smířen s osudem svým posmrtným, ví že zle mu tam nebude, v té Boží udírně dole, kam za pánem přijde. V nebi je to asi náramně krásné a čisté, a on se obává, že by mu tam několikráte za den nohy myli, jak to panička dělává, když prší a on bláto do pokoje přinese. Ostatně Tarzan si přijíti do nebe ani nepřeje. Nebyl by shromážděním vyvolených ani vlídně přijat, nehledě, že ustavičným prozpěvováním slávy Pánu, Tarzan by, nemuzikálním jsa, vytím zcela ochraptěl..”
    Takže Tarzanova slova drápem pečlivě zapsána do páníčkovy magické knihy:
    “Kol nás zvedají své hlavy vysoké masívy horské, Skrižnou a Prašivou – pro neužitečné romantiky, jsou to obnažené planiny, kde možno oddychnout si bez obav, že zákeřně z některé strany lesních hlubin, napadne nás medvěd nebo dokonce vlkodlak samotář. Leč ani rozlehlé horské šíje nejsou bez nebezpečí poutníkům s velikým psem v průvodu.. Znenadání vyřítí se ze stromového skupenství jedna kráva, za ní druhá a třetí! Běda, nepomysleli jsme-li na útěk včas. K obhájení statečnosti mé, připomínám, že býti sám, tak prošel bych klidně třeba celým stádem krav, ale dědictví nezotročených hovězích plemen, může lehce oživnouti u některé senzitivně naladěné mediuální krávy, aby viděla státi před sebou tvora, příbuzného šelmám, býložravce napadajících, a zhurta ho prohlédnouti pospíšila, eventuelně menším trknutím či kopancem o své existenci ujistila.
    Však příroda kolem – oni jsou tady velicí lesové a cesty náhle končící strží. Tam ležel pasák koz a spal. Jak se ho páni na cestu tázali, oka neotevřel, ničehož neřekl, jenom nohu zvedl a tou nám směr ukazoval, aniž tělem svým pohnul! Kdybych já tak zadní nohou udělal, za nemrav by to lidé drželi!
    Na úpatí hory Prašivé rozložili pánové stan a vytáhli z baťohu uzené maso, slaninu, brambory, cibule a papriku.. Kteréž to dvě poslední věci mohli, dle mého psovského názoru, směle nechati doma. Ach mé pero je slabé při popisu toho všeho co vzbudilo se vůněmi v mé duši psí! Když lidé usnuli, zůstal plápolající oheň, co jediný živý přítel, pro nás čtvernohých chlupáčů, sobě samým ku bdění zůstavených. Kladu své packy pánovi na tělo a do jeho rukou kladu svou věrnou psí hlavu a říkám mu: „Pane, zůstaň a neodcházej.” On jediný bdí, kouře a přemýšleje. Opíjí se tím ponocováním plně a sytě – jako já, a je šťasten. Truchlí však, že nemůže dáti svou hlavu do klínu věčného neznámého přítele a říci mu jak já: „Pane, zůstaň s námi“.
    V blízkosti ohně plašícího temnoty věcí neviditelných, nacházel jsem přečetné stopy tvorů jiné krve..
    Pak zrodil se nový krásný den, lákající nás věřit ve věčný život uprostřed nehynoucích krás, se všemi, které jsme kdy milovali.”

    Tags: ,

  • Letní hodinka poezie 2016

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Letní hodinka poezie 2016
    5.9.2016 /  Společnost

    Letní hodinka poezie kterou jsem přednesl na syposiu ve Velkých Karlovicích.

    Odkaz zde.

  • Vodácká Sázava 2016

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Vodácká Sázava 2016

    Na všeobecnou žádost jsem sepsal spisek Sázava .

  • Úterní chvilka poezie – destiluji Homunkulus / déšť mi zabránil v zahrádce a tož si hraju s fotoaparátem

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Úterní chvilka poezie – destiluji Homunkulus / déšť mi zabránil v zahrádce a tož si hraju s fotoaparátem
    8.3.2016 /  Humor, Poezie, Technologie, Zdraví

    A tady to máme..    Odkaz: Destiluji Homunkulus

  • Předjarní Kidrčundr 2016

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Předjarní Kidrčundr 2016
    10.2.2016 /  Humor, Příroda

    Minulý čtvrtek nám umožnily jarní prázdniny provést předjarní kidrčundr.

    Předjarní Kidrčundr 2016

    Tags:

  • Meč s mistrem Čenem Praha 2015

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Meč s mistrem Čenem Praha 2015
    13.12.2015 /  Poezie, Vědomí, Zdraví

    Krásný a jedinečný zážitek jaký si jen zle přát..

    Nám přinesl Mistr Čen

    Thajti meč

    Tags:

  • Někdy Azazello

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Někdy Azazello
    21.11.2015 /  Společnost

    Bavili jsme se s přáteli o dobru a zlu, a tak jsem si vzpomněl jak jsem na jaro o velikonocích zabíjel kozlátka na tu slavnou hostinu. Jsem k tomu nejpovolanější a umím to udělat rychle a bez zbytečného trápení. Vypomohl jsem si tenkrát obrázkem “Sem tam Azazello”

    člověk má mnoho tváří

  • 18.11.2015 /  Společnost

    Provedl jsem aktualizaci spisku o mém dobrodružství v nemocnici.. Odkaz zde: Dobrodružství HU! v nemocnici

  • Čtenářský deník: Váchal_Magie hledání

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Čtenářský deník: Váchal_Magie hledání
    Opět mohu posloužit “Nedělní chvilkou poezie” tentokrát jde o zápis do čtenářského deníčku nad knihou Josef Váchal – Magie hledání. Tuto knížku jsem si pošetřil do období babího léta, přímo k nám do našeho velkého trnkového sadu, kde jsem v tu dobu chvíli sbíral trnky, chvíli kunčaftům organizoval samosběr a taky jsem pěkně v křesílku u ohniště pod širou oblohou vychutnával Váchalovu monografii. Nicméně, přesto že jsem to nenechal na větrné zimní úplňky a nečetl to u praskajícího krbu z dáli při tom slyšíc šílené vytí psů, kteří jako by člověku četli přes rameno, přesto se musím přiznat, že se mi Váchal naboural do snů. Naštěstí ne, že by mě Váchal se Satanem naháněli po nocích, ale stejně se mi do snů, řekl bych didakticky, nabouraly věci o kterých sice vím, ale bez snového koukání na ně bych se klidně minul. Ono by asi stačilo správným dýcháním odkrvit Váchalem rozhicovanou hlavu a meditačním stromovým stojem žangžuan si člověk nakloní nebesa i podsvětí, přesto jsem se rozhodl, že “překročení této knihy” pováchalovsku urychlím veřejným zápisem do čtenářského deníčku..

    Tags: ,

  • Čtenářův deníček: Vsuvka do Putování na západ, román na přidanou

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Čtenářův deníček: Vsuvka do Putování na západ, román na přidanou

    Právě jsem dočetl luxusní knihu “Vsuvka do Putování na západ: román na přidanou” a tak si říkám co bych se nepodělil o dojmy. Tato knížka je přesně tak ulítlá jak to mám rád. Autor ji umístil do již existujícího díla známého pod českým jménem Opičí král, kdy se hlavnímu hrdinovi mezi 61 a 62 dobrodružstvím pod vlivem démona Makrely přihodí mikrospánek ve kterém se mu uděje dalších 16 dobrodružství, která dala značně zabrat mojí obrazotvornosti a které mne velice pobavila. V letech kdy si v Evropě první astronomové začali šeptat cosi otáčení a obíhání ve vesmíru (tak nějak jinak než se píše v Bibli) čínský autor neváhá nechat démona Makrelu, aby si vytvořil svůj vlastní nový pobočný (paralelní) vesmír ve kterém by jeho pikle proti Velkému poutníku opičáku Sunovi nerušili žádní Buddhové ani jiné pozitivní nadpřirozené bytosti. Což se nepodařilo neboť Sunův přítel Liu Boqin našel okno kterým na přítele křičel nápovědy a když mazaný opičák po způsobu správných intelektuálů při řešení jako obvykle zklamal, tak nakonec Pán Práznoty přišel osobně opičáka v prázdnotě probudit, ten vstal a jak je jeho zvykem pěkně zčerstva správnou nohou. Velice mě poučila pasáž o sbírání se starověkého vojska, o jeho organizaci, o velkém úsilí za zjednání a udržení pořádku v armádě, pořádku který na pochodu ihned vezme za své a promění se v čím dál větší chaos, chaos vyvrcholí bitvou s nepřítelem ve které ne každý ví s kým a proč bojuje, aby na závěr prakticky všichni padli. Pobavili mě třeba “nebeští chodci” kutající díru do nebe kteří při tom shodili nebeskou bránu a jindy mě pobavil Opičák – světec rovný nebi, když se převtělil do podoby krásné ženy a pak musel odrážet milostné návrhy svého manžela. Poté na útěku před manželem pořád ještě v ženské podobě byl přepaden loupežníky, kteří když jej poznali jakmile přijal pravou podobu, začali se vzdávat a křičeli ať je pustí, že se polepší a už nikomu neublíží.. Opičák na ně křičel „Já vás pustím, ale vy nikoho nepustíte!” a nadělal z nich svojí železnou tyčí karbanátky. Opičákova neustálá snaha zjistit “co je pravé” nabývá v dnešní multimediální době netušené významy a tak nyní když se ke mně z médií protlačí nějaká srdceryvná zpráva jenom procedím mezi zuby „Zase Makrela jako prase..”

    Tags: ,