• Úterní chvilka poezie – destiluji Homunkulus / déšť mi zabránil v zahrádce a tož si hraju s fotoaparátem

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Úterní chvilka poezie – destiluji Homunkulus / déšť mi zabránil v zahrádce a tož si hraju s fotoaparátem
    8.3.2016 /  Humor, Poezie, Technologie, Zdraví

    A tady to máme..    Odkaz: Destiluji Homunkulus

  • Předjarní Kidrčundr 2016

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Předjarní Kidrčundr 2016
    10.2.2016 /  Humor, Příroda

    Minulý čtvrtek nám umožnily jarní prázdniny provést předjarní kidrčundr.

    Předjarní Kidrčundr 2016

    Tags:

  • Meč s mistrem Čenem Praha 2015

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Meč s mistrem Čenem Praha 2015
    13.12.2015 /  Poezie, Vědomí, Zdraví

    Krásný a jedinečný zážitek jaký si jen zle přát..

    Nám přinesl Mistr Čen

    Thajti meč

    Tags:

  • Někdy Azazello

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Někdy Azazello
    21.11.2015 /  Společnost

    Bavili jsme se s přáteli o dobru a zlu, a tak jsem si vzpomněl jak jsem na jaro o velikonocích zabíjel kozlátka na tu slavnou hostinu. Jsem k tomu nejpovolanější a umím to udělat rychle a bez zbytečného trápení. Vypomohl jsem si tenkrát obrázkem “Sem tam Azazello”

    člověk má mnoho tváří

  • 18.11.2015 /  Společnost

    Provedl jsem aktualizaci spisku o mém dobrodružství v nemocnici.. Odkaz zde: Dobrodružství HU! v nemocnici

  • Čtenářský deník: Váchal_Magie hledání

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Čtenářský deník: Váchal_Magie hledání
    Opět mohu posloužit “Nedělní chvilkou poezie” tentokrát jde o zápis do čtenářského deníčku nad knihou Josef Váchal – Magie hledání. Tuto knížku jsem si pošetřil do období babího léta, přímo k nám do našeho velkého trnkového sadu, kde jsem v tu dobu chvíli sbíral trnky, chvíli kunčaftům organizoval samosběr a taky jsem pěkně v křesílku u ohniště pod širou oblohou vychutnával Váchalovu monografii. Nicméně, přesto že jsem to nenechal na větrné zimní úplňky a nečetl to u praskajícího krbu z dáli při tom slyšíc šílené vytí psů, kteří jako by člověku četli přes rameno, přesto se musím přiznat, že se mi Váchal naboural do snů. Naštěstí ne, že by mě Váchal se Satanem naháněli po nocích, ale stejně se mi do snů, řekl bych didakticky, nabouraly věci o kterých sice vím, ale bez snového koukání na ně bych se klidně minul. Ono by asi stačilo správným dýcháním odkrvit Váchalem rozhicovanou hlavu a meditačním stromovým stojem žangžuan si člověk nakloní nebesa i podsvětí, přesto jsem se rozhodl, že “překročení této knihy” pováchalovsku urychlím veřejným zápisem do čtenářského deníčku..

    Tags: ,

  • Čtenářův deníček: Vsuvka do Putování na západ, román na přidanou

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Čtenářův deníček: Vsuvka do Putování na západ, román na přidanou

    Právě jsem dočetl luxusní knihu “Vsuvka do Putování na západ: román na přidanou” a tak si říkám co bych se nepodělil o dojmy. Tato knížka je přesně tak ulítlá jak to mám rád. Autor ji umístil do již existujícího díla známého pod českým jménem Opičí král, kdy se hlavnímu hrdinovi mezi 61 a 62 dobrodružstvím pod vlivem démona Makrely přihodí mikrospánek ve kterém se mu uděje dalších 16 dobrodružství, která dala značně zabrat mojí obrazotvornosti a které mne velice pobavila. V letech kdy si v Evropě první astronomové začali šeptat cosi otáčení a obíhání ve vesmíru (tak nějak jinak než se píše v Bibli) čínský autor neváhá nechat démona Makrelu, aby si vytvořil svůj vlastní nový pobočný (paralelní) vesmír ve kterém by jeho pikle proti Velkému poutníku opičáku Sunovi nerušili žádní Buddhové ani jiné pozitivní nadpřirozené bytosti. Což se nepodařilo neboť Sunův přítel Liu Boqin našel okno kterým na přítele křičel nápovědy a když mazaný opičák po způsobu správných intelektuálů při řešení jako obvykle zklamal, tak nakonec Pán Práznoty přišel osobně opičáka v prázdnotě probudit, ten vstal a jak je jeho zvykem pěkně zčerstva správnou nohou. Velice mě poučila pasáž o sbírání se starověkého vojska, o jeho organizaci, o velkém úsilí za zjednání a udržení pořádku v armádě, pořádku který na pochodu ihned vezme za své a promění se v čím dál větší chaos, chaos vyvrcholí bitvou s nepřítelem ve které ne každý ví s kým a proč bojuje, aby na závěr prakticky všichni padli. Pobavili mě třeba “nebeští chodci” kutající díru do nebe kteří při tom shodili nebeskou bránu a jindy mě pobavil Opičák – světec rovný nebi, když se převtělil do podoby krásné ženy a pak musel odrážet milostné návrhy svého manžela. Poté na útěku před manželem pořád ještě v ženské podobě byl přepaden loupežníky, kteří když jej poznali jakmile přijal pravou podobu, začali se vzdávat a křičeli ať je pustí, že se polepší a už nikomu neublíží.. Opičák na ně křičel „Já vás pustím, ale vy nikoho nepustíte!” a nadělal z nich svojí železnou tyčí karbanátky. Opičákova neustálá snaha zjistit “co je pravé” nabývá v dnešní multimediální době netušené významy a tak nyní když se ke mně z médií protlačí nějaká srdceryvná zpráva jenom procedím mezi zuby „Zase Makrela jako prase..”

    Tags: ,

  • Cyráno z Tlumaque

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Cyráno z Tlumaque
    Nyní Vám zasílám letní nedělní hodinku poezie na téma Cyráno z Tlumaque, tak jak jsem ji před týdnem přednesl na letním soustředění TajTi ve Velkých Karlovicích.

    Tags:

  • Einsteinův humor aneb “Celý svět je jeden velký myšlenkový experiment..”

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Einsteinův humor aneb “Celý svět je jeden velký myšlenkový experiment..”
    8.3.2015 /  Společnost

    Ahoj příteli. Posílám ti dle slibu odkaz na to video obsahující ukázku z divadelní hry “Indián v ohrožení” jež divadelními prostředky vysvětluje Einsteinovu teorii relativity. Vím že toho svého pětiletého chlapce asi kazím, ale v týdnu jsem jej zabavil sledováním právě této divadelní hry o Einsteinově teorii relativity, jenom jsem mu musel vysvětlit co je “realita” co to znamená “časoprostor” a jak si představit “zamrzlý obrázek – momentku”.. Celé je to vysvětlováno na příkladu VLAKU takže byl malý velice spokojen Já jsem pro něj ten divadelní kus pro snadnější pochopení nazval STRAŠIDELNÝ VLAK..

    Jinak to ovšem opravdu dost strašidelné je, protože tato teorie dost průkazně dokazuje existenci Boha, ale zároveň likviduje náboženské představy.. O co jde? Vesmír tak jak jej dnes známe je pružný, deformovaný a nejistý, hle, náhle tu trčí cosi tvrdého, neúprosného, neústupného (rychlost světla) trčícího jako zaražená trubka na které je zákazová značka “omezené rychlosti”. A ten NĚKDO (dost arogantní) kdo tuto duchu světa odporující, plynulost provozu zle narušující, všem nepohodlnou a obtěžující značku zapíchl, má dost síly, aby mohl vymáhat její dodržování a zároveň dost humoru, aby se bavil tím všeobecným zmatkem který tak do systému zavedl..

    Ona totiž “rychlost” jako taková sama o sobě neexistuje a vždycky musíme mít alespoň dva předměty, které k sobě poměřujeme a které se vůči sobě nějak rychle pohybují (hlavně nepřekročit rychlost světla!!) a tak se každá částice ve vesmíru musí neustále ohlížet přes rameno, jestli její rychlost nějaký kujón nepřiměřuje k někomu, kdo si to zčerstva hasí opačným směrem, jinak musí hnedle dupnout na brzdy nebo to nějakým překroucením reálna za pomoci ostatních ošidit. Viz ukázkový obrázek – “inspektor” i “Růžový panter” mají baterky z nichž každému tryská světlo “rychlostí světla” každému na opačnou stranu, ale vesmírný policajt, který s pokutovým bločkem v ruce porovnává oba paprsky, jak rychle od sebe navzájem uhánějí, by kupodivu zase naměřil jenom tu maximální dovolenou rychlost, tedy rychlost světla..

    Albert Einstein

    Jak je to možné?? Všechny částice aby dodržely onen rychlostní zákaz a zároveň uhájily svou existenci se zaprvé musí (kvantově) pošťuchovat spolupracovat a uhýbat si (ztvárněno herci na kolečkových křesílkách), dochází k deformacím času (nikdo nemá s nikým stejné TEĎ), deformuje se prostor.. A na policistovi je vidět, že se deformují i PŘÍBĚHY a každý má svoji vlastní od ostatních úplně odlišnou představu o tom co se odehrává, co existuje a co ne, ALE ZÁROVEŇ SE TYTO DEFORMOVANÉ PŘÍBĚHY NAVZÁJEM OVLIVŇUJÍ čímž vzniká jedinečný zmatek, následek předchází příčinu, jedinec se nachází naráz na různých místech v různých rolích a svědectví o tom co se stalo se stává pouhým dílem dohody účastníků. Vesmír se dost možná rozpíná jenom proto, aby se do něj vešly všechny ty nově chrlené deformované příběhy hnané touhou vyhovět dopravní značce všeobecně omezující rychlost na rychlost světla.

    Vkrádá se ovšem otázka, proč svět který známe je tak NORMÁLNÍ a liší se od kosmických pravidel? Na to lze odpovědět, že naše lidské příběhy jsou podřízeny příběhům celé naší planety a tak žijeme to co nám Země přikazuje, její otáčení si pleteme s časem a jako blechy si hovíme v teple jejího kožichu a máme v sobě zakořeněný předsudek že “pravidla a iluze chlupatého teplého kožichu” jsou i pravidly všehomíra

    Ta divadelní hra je na uložto.cz v lepší technické kvalitě, ale hůře sehrána než na této ukázce.

    Zdraví Tě M

  • Masanobu Fukuoka – Nebezpečný blud moderní společnosti: Raději rychle než pomalu, raději více než méně

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Masanobu Fukuoka – Nebezpečný blud moderní společnosti: Raději rychle než pomalu, raději více než méně
    21.2.2015 /  Společnost

    Nebezpečný blud moderní společnosti: Raději rychle než pomalu, raději více než méně

    Masanobu Fukuoka – původním povoláním mikrobiolog je velký propagátor přírodního hospodaření a líbí se nám proto, že jeho myšlenky jsou založeny na přemýšlení a nikoli na jakékoli doktríně či systému. Proto zapomeňte toto jméno, pokud byste chtěli nahlas říci – dělám něco podle Fukuoky, to by totiž znamenalo, že pan Fukuoka prohrál. To je přesně to, proti čemu bojoval – bojoval za vlastní otevřenou mysl, připravený rozum a přirozenost. Zmiňuji ho zde proto, že je nesmysl vymýšlet vymyšlené a proto, že jeho myšlenky se velmi hezky čtou. Je to pohlazení po duši, jež Masanobu Fukuoka píše ve své knize – Revoluce jednej slámky.
    Přehnané touhy lidstva jsou základní příčinou současného světového dilematu. „Raději rychle než pomalu, raději více než než méně“. Prudký vývoj směřuje přímo k blížícímu se kolapsu společnosti. Směřuje k oddělení člověka od přírody. Zemědělství se musí změnit z velkých mechanizovaných kolosů na malé farmy, které budou zakotvené jen v životě samotném.
    V současnosti už nikdo nemá čas na poezii. Už nikdo nepíše Haiku. Během studených zimních měsíců se pouze pár vesničanů vytratí na den, dva na lov na zajíce. Volný čas teď vyplňuje televize a už vůbec není čas pro tyto prosté chvíle oddychu, které tak obohacovaly život rolníka. Dělat si starosti o výdělek, rozšiřovat hospodářství, pěstovat ziskové plodiny, expedovat je – to není cesta farmáře.
    Rozlomené zkušenosti na polovinu a nazvání jedné strany fyzickou a druhé duchovní, omezuje a mate. Lidé nejsou závislí na stravě. Konečně, ani nemůžeme vědět, co je vlastně jídlo. Nejlepší by bylo, kdyby lidé přestali i jen myslet na jídlo. Podobně by bylo dobré, kdyby si přestali dělat starosti s hledáním skutečného smyslu života. Nikdy nenajdeme odpovědi na velké duchovní otázky a je to dobře, že jim nerozumíme. Narodili jsme se a žijeme na zemi tváří v tvář realitě života. Život není ničím víc než výsledkem narození se. Cokoliv lidé jedí, aby žili, cokoliv si lidé myslí, že musí jíst, je jen jejich výmyslem. Svět je uspořádaný tak, že když lidé odloží svou vůli a nechají se namísto toho vést přírodou, není důvodu se obávat hladu.
    Žít tu a teď je pravým základem lidského života. Když se tímto základem stane naivní vědecké poznání, lidé začnou žít jako by byli závislí pouze na škrobu, tucích a bílkovinách a rostliny na dusíku, draslíku a fosforu. A vědci bez ohledu na to, kolik už toho prozkoumali, nakonec začnou uvědomovat, jaká je příroda ve skutečnosti dokonalá a záhadná. Věřit tomu, že výzkumem a vynálezy může lidstvo vytvořit cosi lepšího než příroda, je iluzí. Usuzuji, že lidé po všech zápasech, které podstoupí, přicházejí k něčemu, co můžeme nazvat nesmírnou nepochopitelností přírody.
    Pro farmáře tedy platí – služ přírodě a vše bude v pořádku. Hospodaření bylo kdysi posvátnou prací a když lidstvo opustilo tento ideál, vzniklo moderní komerční hospodaření. Když začal rolník plodiny měnit, zapomněl na skutečné principy zemědělství. Jistěže, i obchodník hraje svou úlohu ve společnosti, ale glorifikace obchodních společností má za následek odvázání lidí od poznání skutečného pramenu života. Zemědělství jako zaměstnání uprostřed přírody má blízko k tomuto prameni. Mnoho farmářů nevnímá přírodu, i když v ní žijí. Mně se však zdá, že farmaření přináší mnoho příležitostí pro vyšší uvědomění.
    „Nemůžeme vědět, zda jaro přinese vítr či déšť, ale dnes budu pracovat na poli“ – jsou slova staré lidové písně vyjadřující pravdu o hospodaření jako o způsobu života. Farmář se nepozastavuje nad tím , jak dopadnou žně, zda nebude nedostatek potravy, je šťastný, že seje semena a stará se o rostliny vedené přírodou.

    Více…