• Inspirace Tchaj-ti čchűan

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Inspirace Tchaj-ti čchűan
    25.5.2018 /  Společnost
    Tak tedy přispívám i já se svojí troškou do mlýna. K tchaj-ti jsem se vlastně dostal co by zvěd. Babička zaslechla hlášení obecního rozhlasu, že se v obci bude cvičit Tajči a tak mě tam poslala, abych to pro ni občíhnul a proklepl. Vrátil jsem se z této mise se zprávou, že by se jí to nelíbilo, ale že já tam budu chodit. A tak jsem do tohoto cvičení jenž se odvozovalo od Jangu a Čikungu léta poctivě chodil. Cvičilo se bez teorie, pozorováním instruktorky Pavly. Každý rok se přibrali začátečníci a výuka začala vlastně od začátku. Pátým rokem jsem pocítil nutkání učit se i něco nového a tak jsem v blízkém městě našel oddíl cvičící Tchaj-ti čchűan – Čen, učitele Víta Vojty. V tomto oddíle panuje hodně studijní atmosféra a člověk se učí, až se z něj kouří. Popisovat Tchaj-ti čchűan mi přijde podobné tomu – vysvětlit a popsat jak chutná a voní dobrý pomeranč.. Takže snad ještě pár postřehů. Díval jsem se vždycky po spolucvičících. Co mají společného lidé, kteří u Tchaj-ti zůstanou a neutečou do něj? Výsledek a resumé je, že nic. Každý cvičenec je absolutně jiný a každý nachází své vlastní důvody. Někdo zjevně usiluje především o bojovou stránku, ale samozřejmě nádavkem dostane i to ostatní. Uvolnění, narovnání a rozdýchání těla, celková kondička, zvýšená odolnost proti nemocem, rychlejší rekonvalescence, rozšíření pozornosti a meditativnější rozpoložení, schopnost sebeobrany – to vše je prospěšné každému.. Zda člověka dokáže Tchaj-ti uchránit i před údery osudu je pro mě otevřenou otázkou.