• Václav Cílek – “Co se to děje se světem?”

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Václav Cílek – “Co se to děje se světem?”

     

    Ahoj Přátelé
    Tak jsem to opět nevydržel a koupil jsem si další knížku od Václava Cílka jež se jmenuje “Co se to děje se světem?”
    Obalka Co se děje se světem?
    Kniha je uvedena slovy:
    Jsme děti Země a hvězdné oblohy.
    Patříme Zemi, půdě, místům a předkům, ale i slunečnému dni a vesmírné noci.
    Země nás svazuje prací a zodpovědností, Slunce a hvězdy nás plní radostí a vábí do výšin.
    Země s námi mluví jazykem vod stromů a míst. Nebe v nás zažíná jiskry porozumění.
    Putujeme a učíme se – možná na poslední chvíli – rozumět jazyku země i oblohy, protože čas změn již klepe i na naše dveře.
    Místa se přibližují, krása nás doprovází, stále přítomní předkové z hloubky svých pamětí vyprávějí, čím byli a kým se můžeme stát..
    Václav Cílek o sobě údajně sám šíří, že už není takový upřímný jasnozřivý jurodivý chlapík, jako byl kdysi, nýbrž cynický mediální matador. S tímto lze sotva souhlasit, vždyť i popisek této knihy praví, že se ve skutečnosti autor soustřeďuje především na to, jak si v životě udržet radost a jak (pře)žít šťastně, a stane se tak dle Václava Cílka díky českým zahrádkám. Cílek se zabývá tématy, jako jsou útěcha květin, inteligence stromů a malá dobrodiní běžného světa, která vedou ke spokojenosti a štěstí. Odtud přechází do světa řeckých a indiánských mýtů, abychom si uvědomili důležitost vody a času v našem životě.
    Toto mi připadá než co jiného, hlavně moudré. Václav Cílek překlenul oblouk od oblíbence “mediálních podvodných struktur” a “havlovského laureáta” až v nekorektního intelektuála, do kterého si typicky šťournul televizní literární týdeník ASAP hláškou “Cílkovitá slátanina” a to prostě proto, že si Václav Cílek stejně jako značná (bohužel hlavně mimopražská) část obyvatelstva, chce na věci přicházet sama, mít svobodu říkat své názory nahlas, nechat je obstát v kontaktu s realitou a v soutěži s jinými názory – rozhodně se tedy neptat donucovatelů “politické korektnosti”: “Můžu si, abych nenarazil, myslet a říkat tohle??” “Můžu se veřejně přátelit i s profláknutým nemilovaným XY?” Nová média jako facebook, byla původně důvodně podezírána z toho, že nám kradou soukromí, což se stalo, na druhou stranu nás vychovávají k drsňáckému postoji “Já zde plným jménem ten a ten říkám neanonymně, že si vahou svojí osobnosti stojím za tím a za tímhle, a vy kdo mě znáte víte co to znamená..” což u našich 20. stoletím vyděšených předků nebývalo zvykem.
    Pokud jde o Cílkovy knihy, pak mi byly velice k užitku, Makom a Krajiny vnitřní a vnější mé naučily lépe se rozhlížet, Borgesův svět podtrhl radost z četby, Trpaslíci mě učí naslouchání, Kniha o krajinách a dracích láká k bezcílným vycházkám, jízdě vlakem a k svobodnému přemýšlení.
    Názor Václava Cílka, že nás zachrání zahrádky je mi velice sympatický. Zahrádka je osobitý a osobní drahokam ve kterém se potkává spousta překvapivě různorodých vlivů. Stejně jako doktor Sádlo jsem už dávno přesvědčen, že příroda není jenom nějaká potěmkinská vesnice kdesi v rezervaci, ale v podstatě všechno, ať město, pole, vepřín, zahrádka, nebo ta rezervace, jsou to jenom různé tváře přírody. Pochopil jsem to při vodáckých výpravách po největší české zahrádce, tedy na třeboňské Lužnici, když jsem viděl, že o člověkem rafinovaně zrežírované krajině nelze ani náhodou říci, že to není parádní příroda. Moravská zahrádka (v Čechách jsem zahrady cítil trochu jinak) je nejen rafinovanou přírodní pohádkou, zrcadlem přírodních dějů, ale je bylinkami kulturně jasně spojena se suchým a horkým středomořím, výpěstky zároveň i se zahrádkářovou kuchyní a jelikož “láska prochází žaludkem”, hned se nabízí spojení s poezií (Při prvním našem kulinárním Labůžu se ke každému z mnoha jídelních chodů servírovalo patřičné víno ale i recitovala vhodná báseň) takže je zde jasná souvislost i s ostatními rozkošemi duševními.
    Mít, někde mít svůj kout, tak víc mě nenajdou
    v něm nechám týdny plout a mí známí nepřijdou.
    Mít, někde mít svůj kout s krásnou vyhlídkou
    z ní vidět žití proud a snad růži nad zídkou.
    Sem smí jenom to nejlepší já a spoustu starostí nechat venku..
    Zde, nestihnou mě špatné zprávy, tu je smutek hřích
    sem smí jít jenom to moje nejlepší já ve vzpomínkách mých..
    Práce na zahrádce, člověka nejen očišťuje, ale dává mu možnost v něčem reálném otisknout svoji osobitost, prospektoři New Age propašovali do zahrádkaření i leccos z toho, co našim předkům vůbec nepřišlo na mysl, třeba takové meditační bylinkové lehátko, nebo “zenová europaleta” (o níž letos uvažuju) by staříčkům rozhodně nepřišla na mysl, ti zase používali polí a zahrad i jako soutěžního bojiště, kde nemilosrdně soutěžili sousedé, kdo má pěkněji udělanou zahradu, poorané pole, okopáno, vyjednoceno, ohrnutý sníh kolem stavení. Moje permakultura by je asi přivedla k záchvatu. Dále pak je ohromně poetické využívat toho co na zahrádce vyrostlo. Při léčení svého diabetem pochroumaného těla každodenně vstupuji do svého “jedlého lesa” a dobře vím, kde mi v tom chaosu co roste, jaká zelenina, bylinka, jedlý plevel.. Trhám ty poklady do misky a denně si extrahuju a požívám ty svoje “homunkuly”. Prostě zažívat i pocity hraboše.
    Se zahradou mám spoustu zajímavých vzpomínek. Jednou kdysi jsme šli s kosami vedeni Tatikem cosi řešit a soused Australan na nás přes plot radostně volal, že mu čímsi připomínáme sveřepé skotské farmáře, tak jak je poznal v Austrálii. Nebo mě napadá, slavná “motyková diskuze “na konci řádku””, Tatik: „Dneska jsem ti v řádku skoro stíhal..”, Staříček: „Hm hm, šel jsem včíl dvouma řádkama.”
    Takže si myslím, že pokud se třeba stane něco s naftou a na poli budou muset začít makat rukama lidi, a na ta pole budou lidé společně chodit, zpívat si, vést v hospodě nad pivem vínem či slivovicou řeči o pěstování, chovu a zpeněžování úrody, pak se venkov zregeneruje, než bys řekl švec. Nemá to jenom samá pozitiva, lidé žijící na půdě mají tradiční odpor ke všemu cizorodému, taky k neukotveným nomádům – kdo nemusí za svá slova a činy ručit proto, protože tu zítra nebude – tu nemusí být už dnes, říká selská logika. Ta nejněžnější osůbka co by mouše neublížila, samurajsky přesekne motykou krtka bez zaváhání, takže na venkově panuje jistá “ozbrojenost”. Venkované nemají rádi přespolní a jejich svět končí hned za vesnicí. Bylinkářka jež to přežene se snadno může stát obětí rozlíceného tmářského davu..
    Takže počkáme a uvidíme.

    Tags:

  • Úterní chvilka poezie – destiluji Homunkulus / déšť mi zabránil v zahrádce a tož si hraju s fotoaparátem

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Úterní chvilka poezie – destiluji Homunkulus / déšť mi zabránil v zahrádce a tož si hraju s fotoaparátem
    8.3.2016 /  Humor, Poezie, Technologie, Zdraví

    A tady to máme..    Odkaz: Destiluji Homunkulus

  • Meč s mistrem Čenem Praha 2015

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Meč s mistrem Čenem Praha 2015
    13.12.2015 /  Poezie, Vědomí, Zdraví

    Krásný a jedinečný zážitek jaký si jen zle přát..

    Nám přinesl Mistr Čen

    Thajti meč

    Tags:

  • Čtenářský deník: Váchal_Magie hledání

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Čtenářský deník: Váchal_Magie hledání
    Opět mohu posloužit “Nedělní chvilkou poezie” tentokrát jde o zápis do čtenářského deníčku nad knihou Josef Váchal – Magie hledání. Tuto knížku jsem si pošetřil do období babího léta, přímo k nám do našeho velkého trnkového sadu, kde jsem v tu dobu chvíli sbíral trnky, chvíli kunčaftům organizoval samosběr a taky jsem pěkně v křesílku u ohniště pod širou oblohou vychutnával Váchalovu monografii. Nicméně, přesto že jsem to nenechal na větrné zimní úplňky a nečetl to u praskajícího krbu z dáli při tom slyšíc šílené vytí psů, kteří jako by člověku četli přes rameno, přesto se musím přiznat, že se mi Váchal naboural do snů. Naštěstí ne, že by mě Váchal se Satanem naháněli po nocích, ale stejně se mi do snů, řekl bych didakticky, nabouraly věci o kterých sice vím, ale bez snového koukání na ně bych se klidně minul. Ono by asi stačilo správným dýcháním odkrvit Váchalem rozhicovanou hlavu a meditačním stromovým stojem žangžuan si člověk nakloní nebesa i podsvětí, přesto jsem se rozhodl, že “překročení této knihy” pováchalovsku urychlím veřejným zápisem do čtenářského deníčku..

    Tags: ,

  • Modlitba Džedáje

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Modlitba Džedáje

    Modlitba Džedáje

    Matko Země jež mě držíš při životě
    dýchám tvůj voňavý vzduch
    musím pít tvou modrou vodu
    žít uprostřed tvé hnědé hlíny
    a jíst tvou zelenou kůži.

    Pomoz mi najít rovnováhu
    tak jako držíš v rovnováze zemi, moře a veškerý vesmír..
    Pomoz mi otevřít srdce
    abych pochopil že Bůh mě nasytí.

    Modlím se za to aby moje boty stále líbaly tvoji tvář
    a mé kroky šly v rytmu tvého srdce..
    Nes mé tělo skrze prostor a čas.

    Jsi moje spojení z mírem
    a vším co bude následovat.
    Já jsem Tvůj a Ty jsi má
    Vzdávám Ti hold – (spuštění energie): ÓÓÓM

    Ranní modlitba Míru

    Dnes je krásný fantastický den!
    Cítím se nádherně!
    Jsem plný energie!
    Dostávám skvělé nápady!
    V mém životě se dějí zázraky!
    Daří se mi ve všem do čeho se pustím!
    Každá buňka, každý orgán, každý sval mého těla se obnovuje, čistí a uzdravuje!
    Životní prostředky se ke mně hrnou ze všech stran, z různých zdrojů a v dostatečném množství..
    Nechť jsou všechny bytosti vesmíru šťastny! (spuštění energie): ÓÓÓM

    Jedno z možných řešení příběhu: „Ani velký oceán nepotopí malou lodičku, když se nedostane dovnitř.. Tak i moudrý musí chránit svoji mysl před tím aby do ní neproniklo příliš z oceánu negativity, který hučí kolem nás..”

  • Dneska jsem dokončil novou “Nedělní chvilku poezie”

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Dneska jsem dokončil novou “Nedělní chvilku poezie”
    9.2.2014 /  Humor, Společnost, Zdraví

     

    Dneska jsem dokončil novou “Nedělní chvilku poezie”..

     

    http://www.spirala.cz/wp-content/uploads/2014/02/Liter%C3%A1rn%C3%AD-kucha%C5%99ka.pdf

  • Odstranění vápenatých usazenin z těla česnekem a citronem

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Odstranění vápenatých usazenin z těla česnekem a citronem
    10.11.2012 /  Příroda, Zdraví

    Jsou-li cévy v mozku a srdci zvápenatělé, pije se denně jedna likérová sklenka (0,2 cl) výtažku z asi 30 oloupaných dílků česneku a 5ti malých, nakrájených a neoloupaných přírodních citrónů (bio).

    Všechno se v mixéru zpracuje na kaši, dá do jednoho litru vody a přivede se k varu. Ale nechá se jen jednou “převalit”. Potom se zcedí a naleje do lahve. Uchovává se v chladu. Denní sklenka se pije dle možností – před, nebo po hlavním jídle.

    Read the rest of this entry »

  • Chios masticha

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Chios masticha
    8.9.2012 /  Zdraví

    Chios masticha (Μαστιχα Χιου) je název pro pryskyřičnou mízu získanou z mastichového stromu, řečíku lentišku (Pistacia lentiscus var. Chia). Je to přírodní aromatická pryskyřice, která vykapává z uměle vytvořených zářezů kmene řečíku lentišku.

    Když míza mastichového stromu kape z kmene, je průsvitná a lepkavá. Až po 15-20 dnech na slunci ztvrdne a tvaruje se do různých velikostí a tvarů díky povětrnostním vlivům. Poté, co kapky ztvrdnou, má masticha poněkud hořkou chuť, ta ale za několik dní ustupuje a zanechává pouze výraznou vůni s nasládlou chutí, což dělá mastichu z Chiu tak jedinečnou pro přímou spotřebu a gastronomii. Díky oxidaci se barva pryskyřice po 12-18 měsících mění z průsvitné, přes slonovinovou až do žluta. Více o pěstování a získávání mastichy…

    Read the rest of this entry »

  • Zelenina jako lék: Okurka

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Zelenina jako lék: Okurka
    9.8.2012 /  Zdraví

    Okurky působí mírně močopudně a projímavě, vláknina přispívá k čištění střeva. Máme-li dostatek pevné vůle, můžeme vyzkoušet pitnou kúru, jež čistí krev, játra a žlučník a zároveň má blahodárný vliv na prostatu. V odšťavňovači postupně připravíme šťávu z okurky, mrkve a červené řepy. Smícháme 2 dl okurkové a řepné šťávy se 4 dl šťávy mrkvové. Směs rozdělíme na tři nebo čtyři díly a v průběhu dne vypijeme.

    Okurky se osvědčují při potížích s močovým měchýřem a ledvinami, zejména trápí-li močový písek nebo ledvinové kaménky. Výše uvedená šťáva kombinovaná se šťávou ze dvou citronů vypitou mezi jednotlivými dávkami zeleninové šťávy pomáhá kamínky rozpouštět. Zároveň zmírňuje i revmatické potíže.

    Tradiční ruská bylinná medicína doporučuje překvapivě okurkovou šťávu i proti zánětům dýchacích cest.

    ZDROJ

    Další info