O vodáctví – Mistr Sun (300 př.n.l. )

(Oldřich Král – Mistr Sun O válečném umění/Dokořán2008)
(Jiří Kolář – Mistr Sun O básnickém umění/Dokořán 2008)

Vodáctví přiblíží tě k dětství
postaví doprostřed tvých přátel
v lůně přírody
tváří v tvář životu i smrti.

Pět vláken spřádá osnovu:

První jmenuje se Řeka,
druhé Nebe
třetí Země
čtvrté vodáctví
a páté metoda.

Je to zvolená Řeka – tedy cesta,
která spojuje tě s lodí, přáteli, s krajinou,
lesem, vodou, s tebou samým..

Vládnoucí Nebe
proměňuje Jin a Jang
přináší zimu i horko
sucho a déšť
den a noc..

Je to Země, která pečetí
výšku hor a stromů nad tebou
hloubku vod pod lodí,
divoké peřeje řeky
i úmor vod stojatých.

Je to vodáctví, které znamená
znalosti moudrost spolehlivost lidskost
srdnatost a obětavost.

Je to konečně vodácká metoda
jež dává vodítko jak k zásobám,
tak i k dennímu řádu – kdy jak a co dělat
jak se chovat v opakujících se situacích.

Za výjimečných situací klaď sám sobě nástrahu
předstírej zmatek a sám si zasaď ránu.
Nevyhýbej se síle a dráždi sebe zuřícího..
Zároveň však podlamuj vlastní odvahu
a kroť i tu nejmenší domýšlivost.
V dovednosti uměj neumět,
každodenní posvěť svátečností.

Jestliže se vodákovi nedostává svěžesti
nebo přežene-li na řece či při pití své tempo
pak bude pracovat s námahou
jeho prožitek zchudne
a šest desetin darů padne skrz zborcení smyslů
uštvané vnímavosti – poničené citlivosti.

S vlastní neporušenou estetikou a liturgií
můžeš čelit celému světu aniž otupíš svou mysl
a tvůj úspěch bude úplný,
to je způsob jak jezdit vodu důmyslně.

Zkoumaje cesty vodáctví
nalézáme pět podmínek:

Kdo ví
koho si brát za vzor a koho ne
dojde k cíli

Kdo ví
jak jet to či ono
dojde k cíli.

Kdo ví
jak pozitivně prodchnout celou vodáckou výpravu jedním duchem
dojde k cíli.

Kdo je ve střehu
a umí přijímat různá překvapení
dojde k cíli

Kdo má pod kůží samu podstatu vodáctví,
ten se vším smířen
dojde k cíli

Neboť znakem umění není dojatý umět
zvednout kdejaký zvadlý podzimní list,
znakem jasnozřivosti není vidět Měsíc a Slunce
a znakem vnitřního sluchu není slyšet hromobití.

Vodák ve dne žije lyrikou a dramatem řeky,
které se nevzdálí ani v mýtech noci
ve lstech a démoničnosti snů
i myšlenek na zrození a smrt,
a chce li odolat řekou zpívanému náporu času
pak musí chápat náraz hutného na měkké
i protipól plného a prázdného
touhu mystického po reálném.
Může se setkat s nevyslovitelným
avšak pravého poznání dosáhne jedině když
dokáže uchovat tajemné tajemným
snové snovým
skutečné skutečným..

Toto mistrně prožito
je nevyčerpatelné jako Nebe a Země
nekonečné jako voda krásné řeky.
Určitě ne mělké jako civilizace lhářů
nebo jako moderní město a život v něm..

Uprostřed vodácké vřavy
ve zdánlivém chaosu – je chaos vyloučen.
Vědomý zmatek je plodem dokonalé kázně,
vědomé násilí jest řádem..
Ó umění jemného utajení!
Tebou se stáváme neviditelnými..
Ó božská záludnosti!
Tebou se stáváme neslyšitelnými..

Zpíváme – aniž nám může kdo bránit!
Voláme – aniž nás může kdo slyšet,
neboť rychle a klikatě unikáme
a nikdo nás nedostihne!
Jednota a stmelenost vodácké party
je na všechno ten nejúčinnější lék
zůstávejme celiství a stmeleni v jediný šik..

Měň pohled nazírání
neboť podmiňuje-li krásu věčnost
podmiňuje ji i proměnlivost..
Věčnost poetična a proměnlivost magična.

Nenajdeš nikoho
kdo by neviděl démoničnost tebou dosaženého
nikdo však nepochopí
jak jsi svého umění nabyl..

Způsob tvého umění buď jako voda,
které je dáno snést se z nebe na temena hor
zčerstva spěchat dolů a hladit a drásat
a vnikat všude.

Pravidlem peřeje a šlajsny je přijmout rozkaz od sebe sama.
Nejprve však prohlédnout si ono nebezpečí,
najít říční proudnici a na jejím konci v bezpečí a míru mít svůj cíl.

Pak uvolněn a rovně vejít ve styk s první vlnou
všechny situace řešit postupně jak přicházejí,
ale nespustit z mysli ani ze směřování konečný cíl,
zvažovat nebezpečí zkratek a vyhýbat se oklikám
protože, když už se příď lodi příliš odchýlí od cíle
pak proud zle udeří v jeden bort a kameny zas v druhý bort..
Nesnáz všech těchto pohybů je ve změně chaosu v obřad
a všednosti v slavnost.

Intuice může ochabnout, rozvaha otupět..
Svěžest není jenom znamením dobrého začátku
ale také uspokojivého konce,
to je tajemství jak si počínat s náladami.

Trvat v kázni a klidu, když se v člověku zvedne nepokoj a nespokojenost, zmatek a pozdvižení
To je umění převahy ducha!
V naprosté kázni čekat na chaos – v tichosti čekat na ryk
Tak ovládáme srdce!
U cíle čekat vzdálené, v pohodlí čekat znavené, sytý čekat hladové
Tak ovládáme síly!

Jsou řeky a cesty po kterých se nedáš
jsou jezy které nesjíždíš
jsou místa kterým se vyhneš
jsou lidé s nimiž nepůjdeš
jsou rady kterých neuposlechneš!

Rozvahou každého vodáka
prostupují myšlenky na výhodu a nevýhodu.
Bere-li v potaz výhody, splní spolehlivě každé poslání
Bere-li v potaz nevýhody, vyvaruje se mnoha pohrom

Vždyť naše přirozenost spěje dolů do temnot
noc je nám dána smrtí..
Domáhejme se proto vrcholů, domáhejme se světla.
Takto si počínaje domůžeš se rozlehlosti světa
a životodárnosti slunce.

Co je skutečnost a co sen?
Sen a skutečnost se nenávidí, ale kdyby pluly na jedné lodi
a přepadla je peřej nebo bouře, přispěchají si na pomoc,
jako levá ruka pomáhá pravé..

A proto pravím:
Nestačí spoléhat jen na křídla snů
Nestačí spoléhat jen na nohy skutečnosti
Nutno dosáhnout, aby si sen a skutečnost
byli bratry v odvaze i v strachu.

Osvíceným vodákem a moudrým člověkem
je v pravdě ten, kdo vytrvale kráčí po cestách srdce
a tím dovede po čase číst z nejemnějších znamení
řeky, přírody, žití, i osudu..
Tak se časem dopátrá velkých tajemství stvoření
neboť mu k tomu dopomáhá sám život..

To vše najdeš sám v sobě
při plavbě
na krásné řece

„…neboť jít nejdál
znamená se vracet!“
Lao-c’