Jasnovidně objevovat sebe sama..
Radomil Uhlíř
Zimou ořezané hlavy stromů přece dnes bují..
Krajinou démoni hladu!
Krajinou démoni lovů!
Krajinou démoni hry!
Krajinou démoni prázdna!
Skáče ti hlava: „Ti! Kdo jsou ti? Ti! Zas tihle? Ti! Kdo jsou ti.. a kdo zase tihle?“
Jsi unaven.. Monotónní řez..
Kresby stínů nevybíravě útočí na sídlo duše.
Zvyk má v mozku rozsáhlá centra, četně iniciovaná..
Varhany a menhýry jedno jsou.
Drapérie.. a opět malované terče..
V balustrádě vzdálené zdi se odrážejí tygří oči!
Ve snu píšeme známá slova do desky z růžového mramoru..
a ve větru pak odstřihuješ šňůry draků..
Slova – Terče schématického bojovníka přikládajícího ucho k stromům..
Prsty – Propletení starých čar prostupují mezi zírajícími kamennými ptáky balustrády..
Hůům.. hům.. úm..