Spirála sdílení

Anetka roste do krásy.
To její děda hledá si
v zrcadle další vrásku.

Anetka chvilku neposedí.
Děda si ale křesla hledí
krabice, plné prášků

– a tepla u kamen.
S Anetkou všechno šije.
V těle jí šlehá plamen

a v očích vidět jiskru.
Říká tím, jak se žije.
Tak já to ještě risknu..

Představ si
že modré padá z nebe.
Už není nic, co zebe

a svět je ono místo
kde všichni mají v duši čisto.
Zem šlape Dařbuján

a nikdo zhola
není tu Pandrhola.
Představ si

že závist, lidská zloba
jsou bez významu slova
kdesi na zašlé stránce.

Chlouby a pýchy straň se.
Představ si
a z představ pak svět přestav.

I když to nebude hned zítra
– představ si.
Ty jsi ta první cihla..

Když vrána na větvi
dívá se na svět, ví
že zem i obloha

je dílo od Boha.
Človíčku, proč asi
tobě to nedochází.

Poroučet počasí
– větru a dešti?
Že pokora ti schází

pomocí kleští
stavíš se ve zdi skobě.
A něco ještě.

Nápis na hrobě..

Manžel má manželku
– zástěra, útěrku.
Z pondělí k úterku

tak jednou za měsíc
vynechá hospodu.
Stejně však není nic.

Že vyjde do schodů
může si blahopřát.
Vlastně jen blaho přát..