• Moje vnučka

    Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Moje vnučka
    11.10.2012 /  Poezie

    Anetka roste do krásy.
    To její děda hledá si
    v zrcadle další vrásku.

    Anetka chvilku neposedí.
    Děda si ale křesla hledí
    krabice, plné prášků

    – a tepla u kamen.
    S Anetkou všechno šije.
    V těle jí šlehá plamen

    a v očích vidět jiskru.
    Říká tím, jak se žije.
    Tak já to ještě risknu..

     

    Posted by jucitan @ 08:54

Comments are closed.